EIC – Elektronické Informační Centrum – Trung tâm thông tin điện tử là tên của dự án do nhóm kỹ sư người Việt nam, đang sống và làm việc tại Cộng hòa Séc, lập ra và thực hiện. Mục đích chính của dự án là : (1) Cung cấp các thông tin, đặc biệt là về pháp lý, và tư vấn pháp lý cho cộng đồng người Việt đang sống tại Séc, (2) Dịch và đăng tải những tin tức thời sự diễn ra tại CH Séc. Tất cả đều nhằm mục đích giúp đỡ cho quá trình hội nhập của người Việt Nam vào xã hội Séc và để từng cá nhân có thể tự mình giải quyết được những vấn đề nảy sinh tại đây. Ngoài ra, cũng cung cấp cho người Séc một số thông tin cơ bản về con người và đất nước Việt nam. Tin tức hoặc bài viết và ý kiến đóng góp cho trang web xin gửi về email: nguyendoantruong@seznam.cz.

Back Viet Magazín v Češtině | Viet Magazín v Češtině | Reportář z Vietnamu | Ho Chi Minhovo město = Saigon

Ho Chi Minhovo město = Saigon

 

Odlet do Saigonu byl v nedělí 3.3.2011  v 7:25 z Ruzyně. Letěli jsme do nejdříve do Paříže s Air France a odtamtud v 13:25 již směr Saigon s Vietnam airlines. Obě cesty proběhly bez potíží, naše zavazadla doputovala v pořádku s námi. Z Paříže pak let trval přesně 12 hodin. Bylo to trochu dlouhé, ale alespoň jsme zhledli Black Swan..:-) a jiné nové filmy . Do Saigonu jsme přiletěli v 6:25 místního času, odbavení proběhlo v pořádku. Počasí v Saigonu - 35 stupňů Celsia a tak 80% vlhkost, chvílema jsem si připadal jak v parní sauně... Na letišti na nás čekali teta a strýc od Kimi. Stejda má auto, takže jsme se pohodlně přesunuli k nim domů. Po cestě to byl masakr – motorky nalevo, napravo, v protisměru, prostě všude. Ptal jsem se, kolik je tady tak nehod, tak prý hodně..:-)

 

Stejda má novou Toyotu Fortuner a musím říct, že pár šrámů už utrpěla..:-) Jen tak na okraj – to auto koupil za 55 000 dolarů = cca 1 000 000 Kč. Ve Vietnamu totiž vláda reguluje dopravu tak, že na auta má cca 100% dovozové clo, takže auta jsou tu pekelně drahá. A ještě k dopravě – teta nám řekla, že vláda zakázala provoz rikši, prý je to pomalé a brzdí to provoz. Zůstaly snad jen nějaké pro turisty v centru.  Jeli jsme tedy domu ke strejdovi – bydlí v District 3 (jakoby lepší adresa) – rozdělují tu město na několik Districtů přičemž District 1 je centrum města. Je to podobný jak v Praze. Dům je moc pěkný, typicky vietnamský, ale ne zase tolik vysoký. U vstupu je hned obývák.  Teta nám uvařila typickou vietnamskou snídani – polévku Pho Bo, byla moc dobrá. Potom jsme poklábosili – doma byla ještě sestřenka, vystudovala v Austrálii, takže uměla normálně anglicky. Prohlédli jsme nějaké fotky ze svatby a potom nás odvezl strejda do našeho hotelu. Bydlíme v District 1 takže super, cena za noc je 30 dolarů za oba, což je relativně dražší, ale zase super lokalita. Rozměňujeme první stodolarovku,  kurz je 1 dolar = 21 800 Vietnamských Dongů. Hotel je takový normální, malý pokojík, čistý, na přespání akorát. Znaveni cestou jdeme rovnou spát. Sice je podle vietnamského času dopoledne, ale řekli jsme si, že alespoň si schrupnem tak do 14:00. Ještě ke stejdovi – rozhodně to není „vietnamec s průměrným platem“. Má  velkou firmu s kamionovou dopravou a patří mezi ty bohaté obyvatele Saigonu.  Velká většina obyvatel je na tom podstatně hůře, ale o tom v následujících článcích. Odpoledne jsme se šli projít do města, rozchodil jsem na telefonu navigaci, takže jsme ani nezabloudili. Hned jsme zavítali do paláce Vietnamského znovusjednocení. Za války tady sídlil prezident jižního Vietnamu a vrchní velitelství armády. Je to taková celkem normální budova, nijak pozoruhodná. Má pěkný interiér, na střeše je helikoptéra a červeně označeny 2 místa, na které dopadly bomby při „osvobozování“. Je tam také ke shlédnutí dosti propagandistický film ohledně války s USA, nicméně asi se nelze tomu divit potom, jak ta země byla zdevastovaná a kolik lidí tam zemřelo. Vstupné je 40 000 VND. Poté zamíříme zpět do hotelu a čekáme na sestřenku. Jdeme na večeři do její oblíbené restaurace. Dopravujeme se taxíkama – je to relativně levné – 50 000 VND prakticky kamkoliv v širším centru. Dali jsme si nějakou specialitku ze Saigonu, bylo to moc dobrý. Taky jsem si dal prvně v životě čerstvou kokosovou šťávu přímo z kokosu jen za 20 000 VND, fakt osvěžující.  

                                                                                                                             Tunel Cu Chi

 Po večeři jsme šli už na ho tel a rychle spát.        

Druhý den jsme spali až do 11:00, byli jsme dosti unavení a také ten časový posun + 5:00. Jelikož už bylo poledne, zašli jsme rovnou na oběd - dali jsme si zase nějakou polévku, ale jinou, s nějakým masem. Potom jsme šli do cestovní kanceláře objednat výlet na ostrov Phu Quoc. Nakonec jsme zvolili variantu 2 noclehů na ostrově - cena dosti vysoká 500 dolarů za oba, nicméně je v tom ubytování, letenky, strava a vstupy, tak to není zase tak hrozný. Jakmile jsme vyšli z cestovky, volal nám strejda, že by nás odpoledne vzal do tunelů v Cu Chi. Je to rozsáhlý komlex podzemních chodeb a tunelů, kde se vojáci Vietkongu ukrývali a bojovali s USA. Chtěli jsme tam stejně jet s cestovkou, tak jsme byli rádi za tu nabídku. V 13:00 nás vyzvednul strejda a sestřenka a vyjeli jsme. Je to sice asi 60 km od Saigonu, ale cesta nám trvala cca 2h. V tom provozu se nedá jet nějak rychle - navíc v autě. Dorazili jsme na místo - Kimi šla koupit lítky, předstírala, že je to Vietnamka a prošlo jí to...:-), mě už ne..:-) takže já za 80 000 VND a Kimi za 20 000 VND. Ujal se nás docela šikovný průvodce, procházeli jsme různýma  tunelama. Byly ovšem dělány pro Vietnamce, takže já se tam sotva vešel. Opravdu výborný zážitek byl, když jsem v předklonu funěl malým tunýlkem tak 10m pod zemí k východu a najednou proti mě začaly létat netopýři..:-) Málem mě povolily sfinktery...:-) Dále jsmm procházeli podzemní operační sál, velení atd. Bylo dobře, že s náma šel ten průvodce. U jednoho vchodu do tunelu se zastavil a řekl nám ať to obejdeme. Jsme se ptali proč, tak ukázal před vchod - tam bylo takový zelený klubko a my jsme pochopili, že nějaký zelený had tam žere zrovna svůj oběd...:-) Zeptal jsem se jestli je jedovatý, tak prej hodně..:-) (něco pro Michala Stráneckýho jestli to čte...) Mírně nervózní jsem se zeptal průvodce, jestli jsou v okolí ještě nějací hadi. Naštěstí mě uklidnil tím, že prej hadů je tam hodně, ale ne kolem těch cestiček, že se nás bojí...:-) :-) no ten zelenej se evidentně nebál. Každopádně tunely v Cu Chi vřele doporučuji, je to zážitek. Ten systém je naprosto dokonale vymakanej. Už chápu, že je ti Amíci nemohli najít. Po výletu do tunelů nás strejda pozval do svojí oblíbené restaurace. Byla to taková normální vietnamská restoška - v 1. patře bylo spousta akvárií s různýma známýma i neznámýma mořskýma potvůrkama. Sedli jsme si do 2. patra a strejda začal objednávat. Během pěti minut začaly opravdeové mořské hody. Jedli jsme šneky, ústřice, škeble, chobotnice, krevety atd. Vše bylo super. Nakonce jsme se ještě dorazli nějakou výbornou rýží a nudlemi. Byl to opravdový gastronomický zážitek. Jako po každém jídle zde, jsme si potom s Kimi cvakli panáka slivovice z placatky, abychom nestrávili příští den na hotelu..:-) Z hospody jsme si vzali taxíka na hotel. Nechtělo se nám ještě spát, tak jsme zašli na drink. Kimi si dala Pinacoladu a já nějakej melounovej drink, bylo to docela dobrý. Potom už jsme šli na kutě, natavili budíka na 8:30, abychom zase nespali do 11:00.

Třetí den jsme vstali na čas, zašli jsme do velký tržnice kousek od hotelu. To je fakt síla, prodávají tam snad vše co si představíte. Maso, ryby, jídlo, trička - prostě všechno. V oblasti ryb je opravdu výborný odér...Zasedáme k jednomu stánku a dáváme si Pho Ga, to je varianta Pho - polévky, akorát s kuřecím masem. Docela to ušlo. Dále vyrážíme na prohlídku muzea vietnamské války. Kimi jako pravý skaut se ujímá navigace dle mapy. Sice jí furt opakuji, že moje GPS navigace v mobilu mi říká, ať jdeme na druhou stranu, ale odbyla mě s tím, že přece se umí orientovat v mapě. No asi hodinu pěší turistiky po Saigonu jsme zjistili, že místo u muzea jsme kdesi u řeky Mekong...:-) Chvíli jsem si užíval svého vítězství, potom Kimi kapitulovala a dále jsme šli již podle navigace. Za chvíli jsme byli na místě. Muzeum architektonicky nic moc. Před ním stojí asi 3 stíhačky, vrtulník, nějaké houfnice a tanky. Vstupné do muzea bylo 15 000 VND. V přízemí je jen nějaká prezentace mezinárodních válečních vztahů - nic moc. V prvním patře to ale začíná - je tam celá sekce věnovaná následkům používání exfoliantů - jako byl Agent Orange G. Je tam spousta fotek malformovaných dětí - je to jako v Hlavově ústavu, vady které se jen tak nevidí. Muselo to být hrozný svinstvo. Přecházíme do sekce válečných zločinů - tam už opět začíná propaganda a fotky Američanů střílejících do civistů. Ne, že by to asi nebyla pravda, jen se tam nemluví už tolik o zločinech Vietkongu na vlastních lidech. Každopádně zase sekce hrůzy... Co ze všech těch fotek vyplývá je, že ta válka musela být opravdu hrozná, pro obě strany. Ve 12:00 zazvonili a vyšoupli nás z muzea, že prej maj oběd a siestu...:-) Tak jsme šli do města na oběd. Kimík, ve své rozmařilosti stále hledala ten nějaký typ pokrmu, který zrovna v těch asi 50ti restrauracích co jsme minuli, neměli. Takže nakonce jsme dopadli tak, že jsme si dali něco, co Kimi nechtěla, někde na ulici. Mě to bylo celkem jedno, ale každej kdo zná Kimi ví, že když jde o jídlo, jde legrace stranou..:-) Po obědě jsme zašli do cestovky pro letenky a objednali jsme si další výlet - dvoudení cestování v deltě řeky Mekong. Tohle bylo levný - stálo to jen 25 dolarů na osobu se vším všudy, ale bez jídla. Když jsme vyšli z cestovky, chtěl jsem se projet rikšou, tak jsme zlanařili 2 maníky. Kimi s nima usmlouvala cenu 200 000 VND za hodinu jízdy, a tak jsme vyrazili. Dovezli nás do 2 pagod a k muzeu Ho Chi Minha. Jak jinak - protáhli si to na 2 hodiny, takže stejně jsme nakonce zaplatili co původně chtěli..:-) Ale bylo to OK. Pagody hezký. Hlavně ta první - Pagoda Nefritového císaře. Ho Chi Minhovo muzeum nestálo za nic, jsou tam jen furt nějaký ukázky umění a na to jsme po celym dni už neměli náladu. Tak jsme se odebrali domů. Kimi nešla, že prý si na chvíli odskočí k holiči. Řekl jsem si, ok, za chvíli je tady. Asi za 30 min přišla SMS, že k tomu stříhání má ještě masáž zad, masáž hlavy, balzám a další procedury...:-) Takže dorazila asi za 2h, no hlavu měla ostříhanou, ale alespoň si to užila..:-) V 18:00 jsme měli sraz se strejdou, zase nás pozval do další restaurace - tentokárte na hovězí žranici a ryby. Čekali jsme tedy před hotelem, najednou přijel strejda a sestřenka na "mašinách", podali nám helmy a tak jsme okusili i nefalšované harakiri na mopedu v Saigonu, byla to docela zábava a dosti adnrenalin..:-) Teta zase objednala asi tři tuny jídla, všechno opět výborný. Hrozně jsme se přejedli, ale stálo to zato. Když tak furte píšu o jídle, říkám si, že nebudu popisovat co všechno jsme měli, až bude chvíle udělám speciál jen o jídle..:-) po večeři jsme jeli na hotel - zase na motorkách. Vyměnili jsme další peníze - tentokráte eura, 1 euro = 29 600 VND. Zabalili jsme na zítřejší let na Phu Quoc. Na hotelu nás čekalo vyprané a vyžehlené prádlo, co jsme chtěli. Za pár babek, to je super. Tak hlavně brzy spát, ať zítra nezaspíme.

Závěrem : sice se ještě do Saigonu vrátíme, ale pokud bych to shrnul. Saigon je obrovské město - má kolem 8 milionů lidí, má typický asijský řád - jeden baráček vedle druhého. Co se týká památek - tak ty tady kromě pagod nejsou, pár míst stojí za zhlédnutí, ale jinak je všechno vystavěno již nově. Saigon je dobré místo pro prozkoumání jižního Vietnamu, dají se koupit zájedy téměř kamkoliv. Výborné je také místní jídlo - a pozor, byl jsem upozorněn, že stejná jídla zde chutnají úplně jinak než např. v Hanoi, tak jsem zvědav. Z čeho jsem byl překvapen je cenová úroveň. Myslel jsem, že se najíme za pár babek a že vše bude o dost levnější. Pokud to přepočtu na koruny - oběd s pivem je tak za 80-90 Kč, večeře o něco dražší, snídaně o něco levnější, kokteil s alkoholem za 100 Kč atd. To když si to tak vemu se v Č. Budějovicích najím taky. Ale strejda říkal, že Saigon je nejdražší město, že dál to bude levnější tak uvidíme. Každopádně návštěvu bych vřele doporučil, jen nehledejte desítky památek jako jinde.

 Jindřích Štěpánek

Elektronické Informační Centrum, zkratka : EIC, je název projektu skupiny vietnamských inženýrů, kteří žijí a pracují tady v ČR. Hlavní obsahy tohoto projektu jsou : (1) poskytovat informace, zejména právní, současně s provozováním poradny, určené vietnamským občanům žijícím v ČR; (2) Překládat a zveřejnit aktuální články z českého jazyka do vietnamského; Cílem tohoto projektu je pomoci vietnamským občanům v procesu integrace do české společnosti, aby mohl každý jedinec sám vyřešit vzniklé záležitosti v prostředí českém. Mimo to poskytuje zájemcům z české strany nějaké užitečné informace o Vietnamu a jeho lidech. Všechny otázky nebo články a připomínky ohledně EIC, prosíme, zašlete na mailovou adresu : nguyendoantruong@seznam/cz nebo eic2011@seznam.cz